Videa, kde si spolu hromadně hraje skupinka nenasytných lesbiček, představují asi nejprovařenější porno scénář ze všech. Jaká je ale ve skutečnosti pravděpodobnost, že se sejdou dva páry mladých nadržených leseb… z nichž ani jedna nebude mít zrovna „své dny“…a které si užijou divokej sex ve čtyřech bez nějakého žárlení nebo zábran? Přičemž sexem nemyslím nějaké opilecké ochmatávačky, ale kvalitní šukačku se vším všudy…říkáte si, že taková konstelace je jen výplodem představivosti scénáristů z pornoprůmyslu a v reálném životě fakt nehrozí? WELCOME TO MY DIRTY LIFE!

Ano, čtete správně, proč to nepřiznat – nedávno se moje soukromá sexografie rozšířila o další nevšední zážitek – o to hezčí, že se prostě STAL, bez jakéhokoli plánování nebo domluvy, něco jako naplněná erotická fantazie… Primárně je všechno samozřejmě o lidech, vzájemné chemii a manuální zručnosti , nicméně mi připadá čtyřka výrazně lepší počet než trojka – odpadá tu situace, kdy se jeden z aktérů cítí jaksi navíc a odstrčený, nebo kdy naopak neví, jestli se dřív soustředit na dávání nebo přijímání rozkoše…

Takže pokud máte chuť zpestřit svůj intimní partnerský život, vřele doporučuju přibrat do ložnice další pár . I když takové hrátky samozřejmě nejsou pro každého – základním předpokladem je vlastnit určitou dávku exhibicionismu a voyerismu …a především věřit sám sobě, důvěřovat svojí drahé polovičce a nepouštět se do experimentů s někým, kdo vám chce rozvrátit vztah. Pokud půjdete do trojky/čtyřky a strávíte ji zkoumáním toho, jestli nemá další účastník vyrýsovanější svaly než vy, nebo jestli si to s dotyčným partner(ka) neužívá až moc, patrně takovou zkušeností spíš ublížíte svému sebevědomí nebo vašemu vztahu. Pokud se ale snoubí vaše láska i s ochotou poskytnout pod dohledem jistou dávku svobody, můžete si odnést intenzivní zážitek z nového druhu vzrušení, které má dlooouhý dojezd, a tím pádem se promítne i do vašich chvilek ve dvou .

A co vy, byli byste ochotní se o svoji lásku v rámci trojky nebo čtyřky „podělit“, nebo ani omylem? Budu se v komentech těšit na VÁŠ NÁZOR NA SEX VE ČTYŘECH, nebo ještě lépe na VAŠI OSOBNÍ ZKUŠENOST .

Verča

Vždycky mám upřímnou radost, když se moji hetero přátelé iniciativně zajímají, jak tohle a tamto funguje v LGBT komunitě, vyloženě mě baví dělat osvětu …ale onehdy se mě kamarád zeptal, proč vlastně lesby často vypadají jako chlapi – nebo spíš, jak je možný, že jsou lesby přitahovány někým, kdo se chová, oblíká, projevuje, vypadá a voní jako kluk, jakou to má logiku, když jsou na holky…a nebylo snadný najít uspokojivou odpověď.

Nutno hned úvodem podotknout, že mě osobně se klučičí vzhled netýká, neumím si život bez ženských zbraní, módy a make-upu představit, takže můžu soudit jen z vnějšího pohledu. Naprosto chápu, že spousta eL holek žije sportem, k čemuž patří přirozenější vzhled, sportovní účesy i styl oblékání – na tom nevidím nic divného, i když bych asi obtížně s takovým protějškem slaďovala poločas strávený v koupelně a nákupním centru . Mnohým babám (včetně té mojí ) pánská móda vysloveně sluší, takže nač se soukat do šatů a lodiček , ve kterých by stejně vypadaly nepatřičně a patrně by se cítily dost nesvé…

Spíš mě zaráží přehnaný vzhled některých maskulinních leseb pod heslem čím víc řetězů kolem krku, šablonovitých tribal tetování na těle a gelu ve vlasech (pochopitelně střižených na ježka), tím lépe. Nepozastavuju se nad tím, že chtějí vypadat jako kluci, ale proč se stylizují zrovna do prototypu výrostek z pasťáku…?! Nikomu tenhle styl neberu, ať si každý chodí, v čem je mu příjemné, ale já na takovém zevnějšku neshledávám nic přitažlivého, spíš mě naopak odpuzuje a mám tendenci se těmto „slečnám“ nepřibližovat. Což je ve výsledku škoda, protože kdybych se nebála, že dostanu na budku, docela ráda bych se jich zeptala, jestli by ve skutečnosti radši nebyly mužského pohlaví, když se snaží dělat všechno proto, aby potlačily svoji ženskost a působily drsně a mužně. Což možná zní jako útok, ale je to hlavně projevem mojí zvědavosti .

Z jakého důvodu jsem si konkrétně já vybrala ženu, která vypadá jako kluk? Vysvětlení bude prosté – fyzicky mě přitahují holky i kluci, takže baba, která má sexy ženské tvary, a přitom voní Playboyem, z nasrávaček jí rajcovně vykukuje lem boxerek a dá mi pocit bezpečí, když se vracíme pozdě v noci domů, je pro mě ideální směsicí toho, co shledávám atraktivním u obou pohlaví…nemluvě o tom, že na holce v pánských hadrech je cosi pikantně provokativního a rajcovního .

Nicméně řada lesbických slečen tvrdí, že chlapy jako sexuální objekty vůbec nevnímá, a stejně je přitahována právě typem frajerek, které se musí potýkat s udivenými reakcemi, jakmile přijdou na dámské WC, protože jsou na první pohled k nerozeznání od kluků. Je to jen póza, navyklé schéma lesbické komunity, kde holka budí podezření, jakmile deklaruje byť minimální náklonnost k mužským? Nebo se lesby s klučičím lookem těší takové oblibě proto, že jejich zevnějšek na 100 metrů křičí „nejsem hetero!!!“, a tudíž je vlastně projevem hrdosti? Nebo…?

Některé otázky se dají zodpovědět celkem snadno. Proč lesby vypadají jako kluci? Protože na to jiné lesby (a spousta heteraček ) letí. Ale když pomineme fakt, že orientace je především otázkou naplnění v emocionální a sexuální rovině, jak vysvětlit, že lesby rajcuje mužný vzhled výhradně u holek a u kluků ne?…Asi to dost dobře nechápu. A budu upřímně ráda, když mi to tu v komentech některá z vás na férovku vysvětlí .

Veronika

TOTO ÚTERÝ STARTUJE GAY REALITY SHOW STRONGER! MRKNĚTE NA PROMO ZDE:

Novinky o seriálu sledujte zde: https://www.facebook.com/pokerfaceserial

Další epizodu uvedeme až první týden v květnu. V dubnu budeme vysílat gay reality show STRONGER pravidelně třikrát v týdnu po celý měsíc! Připojte se zde: https://www.facebook.com/realityshowstronger

JAK SE VÁM LÍBILA DNEŠNÍ EPIZODA??? NAPIŠTE NÁM JEJÍ HODNOCENÍ ZDE DO KOMENTÁŘŮ! Děkujeme…

Lidé často vyzvídají, jestli a hlavně JAK si se ženou chceme pořídit dítě. Jakkoli ještě nemáme zdaleka vybraného někoho konkrétního, už nějakou dobu konstantně odpovídám, že ho chceme časem zplodit s pomocí „zázračného kelímku“ od gay kamaráda. Reakce na takovej plán jsou většinou trojího typu. Chlapi jsou často zklamaní, že nechceme početí spáchat „přírodní“ cestou, protože už se barvitě viděli, jak si užijou žhavou noc ve třech, nebudou si muset brát gumu a ještě to bude chápáno jako dobrý skutek. Jiným připadá šlechetné, že bychom zároveň pomohli nějaké buzně stát se tátou, a zbytek to radši nekomentuje, ale vidíte jim na očích, jak si říkají: „chudák dítě, jako by nestačilo, že bude mít dvě matky a ještě otce buzeranta…“.

Plně si uvědomuju, že předsudky a homofóbní názory bude mít spousta lidí a nejsem vůbec ráda, že jednou přivedeme na svět dítě s handicapem, jakým budeme my samy – jeho homosexuální rodiče. Nicméně, jsem přesvědčená, že právě díky naší menšinové orientaci můžeme společně vychovat človíčka, který se bude dívat na svět tolerantníma očima a bude přístupný jinakosti.

Často lidé poukazují hlavně na to, že když se nám narodí syn, bude postrádat mužský vzor. To mě vždycky spíš pobaví, protože moje Baru, která celoupubertu jezdila na skatu, ve volnu dodneška vesele paří CS, miluje vytuněná auta, různé technické vychytávky, rybaření a akční filmy, má v sobě víc mužského elementu, než můj někdejší ex přítel . Nehledě na nespočet dědečků, které náš prcek jednou bude mít, a v neposlední řadě na fakt, že gay táta je přece pořád chlap!

Všem musí být jasné, že ať už si lesbický pár pořídí dítě jakkoukoli cestou, vždycky půjde o kompromis, jelikož tvorečka, kterého bych porodila já, ale zároveň by zdědil po mé ženě rysy obličeje nebo její empatickou povahu, bohužel namíchat nejde…takže nezbývá než volit řešení vylučovací metodou.

Přičinění nějakého neznámého chlapa, kterého bychom v rámci ruské trojky připravily o genetickou informaci, jsme zavrhly hned – ne, že by nám snad sex s chlapem dělal problém ), ale hlavně kvůli potenciálním chorobám, ať už pohlavním nebo nějakým dědičným – nerada bych se propadala hanbou, až se mě jednou pediatr zeptá, jaké jsou nemoci z otcovy strany dítěte, a já budu muset přiznat barvu, že ho sotva znám. Nemluvě o tom, že v dnešní době není tak snadné otěhotnět, natož na první pokus. Umělé oplodnění mě taky neláká, když už nemůže náš prcek nést geny mé ženy, chci, aby alespoň podědil něco do vínku po jiném člověku, kterého známe osobně a máme ho upřímně rády.

Gay dárce má z mého pohledu jednu zásadní výhodu, kterou můžete vnímat jako projev sobectví, ačkoli mně se spíš jeví jako určitá spravedlnost. Jakkoli bychom otce našich ratolestí vybíraly hodně dlouho a pečlivě, vždycky by v nás asi zůstal stín pochybnosti, že mu jednoho dne může rupnout v kouli, rozhodne se dostat dítě do vlastní péče a nevím, jaké šance bychom u soudu měly oproti heterosexuálnímu otci, který by kupříkladu fungoval spořádaným životem v „normálním“ manželství.

Tím samozřejmě neříkám, že bych chtěla, aby otec plnil pouze nějakou funkci inseminátora a pak o dítě nejevil zájem! Naopak. Byla bych nejšťastnější, kdyby se za několik let v našem životě objevil zdravý, chytrý a pěkný gay s dobrým srdcem, který by sám měl tu potřebu stát se otcem, a viděl by v nás ty pravé mámy pro svoje dítě…a kdo ví, třeba už jsme ho potkaly, jen o tom nemáme potuchy ).

Veronika

Díl si můžete pustit zde!!!! Nezapomeňte si pustit vysokou kvalitu obrazu, pokud máte rychlé připojení:

NAPIŠTE NÁM PROSÍM PO SKONČENÍ SLEDOVÁNÍ VAŠE HODNOCENÍ DNEŠNÍ EPIZODY A NAŠICH NOVÁČKŮ ZDE DO KOMENTÁŘŮ! Děkujeme…

Novinky o seriálu najdete zde: www.facebook.com/pokerfaceseriál

DALŠÍ EPIZODU UVEDEME 20. BŘEZNA ZDE NA LUKL!FE.cz!

Do třetí epizody hledáme nové herce! Přihlašte se na emailu: Lukas@luklife.cz !!! Do emailu přiložte vaše foto a základní info o sobě.

Zrovna včera jsem seděl s přítelem a s jedním úžasným člověkem na skleničce a tak mi v hlavě utkvělo plno otázek na současné fungovaní lidí okolo sebe.

Mnoho gayů i lesbiček si zažilo určitě posměšné narážky a urážky ze strany heterosexuální skupiny lidí. Někteří si tyto narážky berou hodně k srdci, další jsou opačného přístupu a neřeší takové věci a v tu chvíli mně napadla ta otázka. Proč heterosexuálové útočí a snaží se stavět do pozice „velitelů“ a dominantních jedinců? Můj osobní názor a pohled na to je hodně hluboký. Nekoukám na to jako na obraz chování, kdy si snaží někdo něco dokázat, ale spíše jako by v tu chvíli tento člověk stavěl před sebe zábrany – z pohledu své vlastní obrany, svého tzv. území.

Hodně heterosexuálů na mně působí, jako by se báli GAY skupiny lidí, jen z důvodu, že si připadají ovládáni nebo může jít pouze o moralitu dříve jasných praktik. Žena + Muž = děti = rodina !! Při pohledu neutrálního člověka si někteří uvědomí, že vlastně, kde by svým způsobem heterosexuálové bez GAY byli? Na podobnou otázku jsem se zeptal kamarádky Reginy a odpověděla mi podobně, tak jak uvažuji já. Právě skupina heterosexuálů vnímá jen ten pocit a pohled na to, že jen kluk s klukem apod., ale málo kdy se podívají na věc s nadhledem a neřeknou si, že nebýt mnoha GAY lidí,tak by nebyl svět, tak vepředu v mnoha věcech. Například skrze módu, Dolce & Gabbana, Louis Vuitton aj. jsou GAY. Skrze mnoha herců X hereček, spisovatelů, umělců apod., najdeme mnoha GAY lidí, co posunuli svět dalo rychleji kupředu a táhnout ho kupředu dál a dál. Proto vzniká ta otázka, jsou heterosexuálové, tak útočivý, právě díky tomu, že se cítí býti zahnáni do kouta a ovládáni GAY lidmi?

Sivoi Joshua Tony

A JAKÝ JE VÁŠ NÁZOR?

Ahojte všetci,

všetkým prajem krásny vstup do teplej jari, v ktorej sa chalani a muži čoraz menej obliekajú.

Dnešný článok bude moc nostalgický, až depresívny. Prepáčte, že si svoje pocity vylievam na vás, ale PETER blog je ten najlepší spôsob ako sa vypísať

Pred pár dňami som sa pýtal kamaráta, čo si o mne osobne myslí. Z jeho odpovede som pochopil, že som strašne mladý vhupol do sveta dospelých. Pre vyvetlenie: mám medzi kamarátmi len vekové kategórie od 25+. Čiže seberovných tam veľa nie je. To ma dohnalo zamyslieť sa.

Kde nastala tá zmena? Kedy som sa zmenil? A v tedy ma to napadlo. Pri prvej urážke na moju homosexualitu. Pri prvej homofóbnej narážke. Vidím to akoby to bolo dnes. 9. trieda základná škola. Video, ktoré som urobil z lásky vtedajšiemu priateľovi bežalo na všetkých obrazovkách monitorov, mobilov a všetkých technológií. Urážky, podrazy, šikana tu bola na prvom mieste.

Môj výber priateľov na škole sa zúžil. Zostali tam len naozaj tí, ktorým to nevadilo a ignoranti, ktorí sa tvárili, že nič nevidia.

Postupne som sa začal dozvedať, že práve tí ľudia, ktorým som veril ma začínajú zrádzať. Asi toto bol ten moment, kedy som si povedal, že seberovným neverím. Viem, asi bola chyba, že som bol v malom meste, ale aj tak. Dodnes neviem pochopiť ako sa niekto môže prestať stýkať s človekom, ktorého poznal niekoľko rokov len preto, že večer nezaspáva s priateľkou, ale priaťeľom. Veď pre nich sa nič nezmenilo. Zostal som presne takým, akým som bol aj predtým.

Viem, že väčšina nebude vedieť chápať tento článok, ale musel som sa verejne vypísať.

Dnes ráno som sa proste zobudil s totálne nostalgickou náladou. Úplne mi všetko z toho, čo som mal začalo chýbať. Proste okolie, v ktorom som vyrastal, kamaráti, ktorí si dnes na mňa nespomenú. Zážitky. Ja viem, teraz som v Bratislave a žijem úplne iným životom, ale tamten sa mi zdá jednoduchší, ľahší, viac mladý. Kamarát mal asi pravdu. Žijem životom 30tnika. Ale ja to chcem znemiť. Chcem mať zas kamarátov pod 20 rokov, chcem chodiť na chaty s kamošmi, chcem robiť veci, na ktorých sa budem v dospelosti zabávať. Ale neviem nájsť ten spôsob ako sa zmeniť.

Keď si uvedomím aký život som žil pred cca 4 rokmi, tak sa ani nespoznávam. Veselý, uletený, moje blogy nemali zmysel ešte viac ako teraz (naozaj, stačí si tých 5 nezmyselných viet prečítať) a celý život som mal v malíčku. A teraz? Teraz žijem život jedného mega inteligentného, vystresovaného, nervózneho chalana, ktorý je vystresovaný z toho ako žijem ,s kým žije a preto je odporný na celý svet. CHCEM NASP ÄŤ ten uvoľnený život.

Inak celkom fajn zábava je pozerať si na FB fotky ľudí, ktorí boli vašimi naj kamarátmi a teraz si neviete spomenút na ich priezviská.

Keby ste mali nejaké otázky, dotazy, pripomienky, nebodaj sťažnosti tu su linky:

FB: http://www.facebook.com/peterstredak

Iboys: PeterMT_7

Dúfam, že nasledujúci článok bude o dosť optimistickejší A NEZABUDNITE NA DNEŠNÚ PREMIÉRU POKER FACE!!!!

Proč se gayové a lesby nemají v lásce? Kolikrát jsem si tuhle otázku už pokládala…vždyť máme společné kluby, queer festivaly, průvody hrdosti, všichni jsme si prošli coming outem, týkají se nás tytéž otázky registrovaného partnerství a boje proti homofobii…

Skoro všichni mí kamarádi-buzny mi po seznámení řekli: „Tebe a Tvoji ženu mám rád, ale jinak lesby v oblibě nemám.“ Na rovinu, já se ani nedivím, že gayové lesby nemusí – jejich chování a vůbec projevování se na párty mnohdy připomíná podnik páté cenové kategorie – bitky, hádky, špína…samozřejmě netvrdím, že se tak chová celá lesbická komunita, ale ty agresivní a nevraživé lesby jsou bohužel často nejvýraznější, z některých mám vysloveně dojem, že jen čekají, kdy do nich někdo omylem vrazí, aby měly záminku se pohádat nebo někomu dát přes hubu. Upřímně se za tohle primitivní chování v eL komunitě stydím a je to důvod, proč se podnikům a pařbám, kde je větší koncentrace leseb, vyhýbám a radši jdu propařit noc s buzerantama. To je vždycky záruka ničím nerušené zábavy, navíc vím, že můžu přivést i další lidi, a moji teplí kamarádi je hned vezmou mezi sebe.

A co se týče druhé strany – odporu lesbické komunity vůči gayům – tam podle mě nemá vůbec smysl hledat nějaké racionální jádro. Chápu, že pro ortodoxní lesby nejsou chlapi přitažliví, ale proč je automaticky musí strkat do kolonky „fuj“ a gaye mít zafixované jako „fuj na druhou“, to mi hlava vážně nebere. S některými si ani nemůžete pustit hetero (natož gay!) romanťárnu, protože jakmile se tam kluk svlíkne, prohlásí, že nahej chlap je odpornej…to bych vždycky vylítla z kůže, podle mě to snad ani nemůžou myslet vážně, spíš to je jen póza, aby někdo náhodou nepochyboval, že jsou fakt čistokrevné lesby, co by se chlapa ani nedotkly…Setkala jsem se v diskuzích leseb dokonce s názorem, že holky se na veřejnosi líbat můžou, ale buzeranti by neměli, protože je to nechutný! Homofobie a omezenost hadr.

Na druhou stranu, nerada bych tímhle blogem motivovala gay čtenáře, aby se leseb stranili ještě víc!!! Mám hned několik lesbicky orientovaných kamarádek, dokonce patří k mým nejbližším, a je potřeba si říct, že ne každá lesba je hrubá maskulinní „traktoristka“, která vyhledává konflikty. Je spousta leseb, které jsou citlivé a kreativní, milují zábavu, tancování, kulturu, módu a styl, Rihannu a Lady Gagu …které rády vyhledávají mužskou společnost – ať už tu gay nebo hetero…a kterým taky leze krkem, jak se ostatní lesby chovají a vypadají.

Tak serte na předsudky a přijďte se do Friends družit napříč teplou komunitou na PINKSTAR PARTY v pátek 13.dubna! Gayové a lesby se můžou navzájem i obohatit a vytvářet super přátelství bez nějakých rušivých vlivů vzájemné přitažlivosti…samozřejmě za předpokladu, že nejste ujetý jako já a moje láska Baru a sice, že navzdory lesbické orientaci máte při pohledu na pěknou gay prdelku choutky jako průměrnej AKTIV …ale to už je na jinej blog

Chtěl bych vám vyprávět příběh, který napsal sám život, příběh na který dlouho nezapomenu. Když mi bylo kolem 21 jednou jsem se domů vracel od rodičů.
Bylo konec léta ale počasí tomu vůbec nenasvědčovalo, protože venku chvílemi pršelo a bylo chladno. Asi po dvou hodinách cesty jsem dostal hlad a měl bych někde nabrat i benzín, protože už jedu na doraz. U nejbližší čerpací stanice zajíždím ke stojanu a čepuji benzín.
Zaplatil jsem a vcházím do přilehlé restaurace. K mému údivu bylo úplně plno díky autobusu se zájezdem, který stál venku. Koukám nikde volného místečka až na jeden stůl, kde seděl nějaký človíček. Nechtělo se mi zase hledat další teplé jídlo, proto jsem zamířil k tomu stolu. „Je tu prosím volno ?“ zeptal jsem se, „Ano je“, odpověděl mladý kluk asi v mém věku.
Díky, také patříte k tomu zájezdu?“, „Ne né, já jedu domů z nedalékého koupaliště z Anděla,nečekaně mě zastihla bouřka a pěkně jsem promokl, tak se tu suším“, odpověděl. Přišel číšník a zeptal se co bych rád tak jsem si objednal.Než donesli moje jídlo. Dali jsme se s mojim spolusedícím u stolu do řeči, vyprávěl mi jak rád chodí na vandry, že má rád county hudbu a miluje přírodu. Jako by mě v tu chvíli mluvil z mé duše. Čím více mluvil tím se mi více ten kluk zamloval.Vypil asi druhy čaj než mi donesli moje jídlo. Mezi tím jsme si podali na přátelství ruku a seznámili se, jmenoval se Dan. Měl dlouhé tmavé vlasy a modré oči, krásný úsměv a příjemnou mluvu. Tak jsme si povídali o všem možným vyprávěl že je sám a že i bydlí sám od 18 let a že mu je ted 22 let,, Kampak cestuješ?“, zeptal jsem se jej v krátké pauze, “Do Prahy“, odpověděl, „Já tam jedu taky, nechceš svést?“To by bylo super, mě tady odtud nic nejede, jen jestli nepřekážím“, odpověděl. „To je v pořádku“, řekl jsem, „Jinak bych ti to nenabízel, právě se vracím od rodičů. Po zaplacení jídla jsem jej vzal do auta a ujížděli směrem do Prahy.Cestou vyprávěl o sobě a své rodině.Asi za dvě hodiny jsme vjížděli do Prahy, „Kde bydlíš?“, ptám se Dana. U Letné ale můžeš mě vyložit někde blízko metra“, „Ne kdepak já tě dovezu až domu“. Jak jsem řekl tak se i stalo, dovezl jsem jej až před jeho barák.
„Děkuji ti za svezení a pěkné popovidaní“, odpovědě Dan.Nemáš zač, potěšení je i na mé straně“, „Co jsem dlužen za odvoz?“Víš někdy bych se docela rád zas vydel ja nemam moc kamaradu tak bich rad zas pokecal.pokud bychm tě někdy mohl navštívit“, „Není problém třeba hned“, „Díky za pozvání, dneska již ne, mám toho po té dlouhé cestě dost v tomto počasí a ještě musím nakoupit. Vyměnili jsme si navzájem telefonní čísla, rozloučili se, Dan odešel domů a já jel nakoupit. Doma jsem v posteli o tomto klukovi přemýšlel a zároveň se těšil na návštěvu u něho. Druhý den jsem si řekl že mu zavolám, ale ani nemusel protože právě mi zvoní mobil a v něm mě zdraví Dan. Domluvili jsme se na příští den, že mohu k němu zajít na návštěvu. Uteklo nějakých třicet hodin a já stál u jeho dveří. Po zazvonění se za dveřmi ozvalo hlasité štěkání. Dan Honza otevřel dveře svého království a hned na jeho prahu mě vítal jeho pes, byl to krásný veliký vlčák. „Tak tě vítám v mém bytě,ukázal mi svu byt . Dáš si něco k pití?“, zeptal se mě Dan.Udělal kávu a sedli jsme si na pro ti do křesla.
Prosím tě chtěl bych ti něco říci, tak bych měl k tobě prosbu. To co ti chci říci je důležité, tak mě nepřerušuj. Posaď se pohodlně a poslouchej.Tak dan a začal povidal .Tak od začátku. Je mi 22 let. Mám z rodičů pouze otce, matka mi zemřela. Po její smrti si otec našel jinou ženu, tedy moji macechu, která brzy poznala, že jsem jiný, než ostaní kluci. No co bych zapíral. Jsem na kluky.Já mu řekl ze i já jsem gay. Dan koukal a za chvíli pokračoval. Macecha to asi řekla otci a ten mi zle vyčinil. Než stále poslouchat doma různé narážky, tak jsem udělal rázný řez. Odstěhoval jsem se a z peněz, které jsem měl, bylo toho žalostně málo, jsem si koupil byt. Protože tento byt splácím, tak jsem si přibral další zaměstnání. Teď jsem se neudržel a vstoupil do jeho příběhu. Dane ty se mi Líbíš. Dan řekl ti mě taky ale Víš, já jsem nemocni. Co ti je zeptal jsem se?
Víš ještě ti musím něco říci, co se mi neříká lehce. Řekni vše, zareagoval jsem. Nemusíš mít obavu, že někomu něco řeknu. Řeknu to krátce. Mám nemocná játra a čekám každým dnem na transplantaci, až se najde vhodný dárce. Snažil jsem se Dana uklidnit. Uvidíš, že vše dobře dopadne. „Jenom aby“, byla jeho reakce. Mám informace, že velké procento těchto operací nedopadne dobře, ale přesto ať to dopadne jakkoliv, tak to musím stejně podstoupit, protože mi lékaři dávají maximálně naději na život půl roku. A proto necháme věci osudu.
Neboj,vše dobře dopadne, snažil jsem se Danovi nalít optimismus do jeho pesimistické nálady. Začal jsem jej líbat a on líbal mě. Jej, to už je 11 hodin, podivil jsem se. Budu muset jít domů. Nechceš přespat dnes u mně namítl trochu smutně Dan.No dobře, ale už si dáme pokoj. Ráno musíme brzo vstávat. Tak jo, řekl a šel připravit postel.Za chvili měl postel připravenou. Po chvilce jsme oba usnuli, jak velmi unavené děti.
Jaké ovšem bylo ráno. Když jsem se vzbudil, tak Dan už připravoval snídani. Donesl snídani do postele a než jsme se stačili zakousnout do chleba, byli jsme zakouslí oba do sebe a potom posnídali. Odešel jsem do prace. Hned odpoledne navštívil na oplátku Dan mne, a u mně jsme se dali hromady. Tady by mohl skončit tento příběh. Ovšem život napsal jiný konec….
Po asi dvou měsících našeho téměř společného života, dostal Dan jednoho dne telegram, ať se okamžitě dostaví do nemocnice, že se našel vhodný dárce na jeho transplantaci.
Vše šlo tak rychle, že jsme oba měli z toho velkou radost, že opět budeme spolu a navíc že Dan bude zdravý jako rybička. Navštěvoval jsem jej každý den a oba jsme plánovali co podnikneme až se Dan vrátí z nemocnice. Rychle se uzdravoval z čehož jsme měli oba velkou radost, že půjde brzy domů. Náš optimismus ovšem nesdílelo lékařské koncilium, což nám oběma nešlo do hlavy. Nebrali jsme výhrady primáře, že ještě není vyhráno vážně.
Až jednou když jsem přišel do nemocnice se zprávou pro Dana, že jsem sehnal pěknou dovolenou do Řecka, kam, se chtěl vždycky podívat, jsem našel jeho lůžko opuštěné.
V tuto chvíli by se u mne nikdo krve nedořezal. Vyletěl jsem na chodbu jako smyslu zbavený a letěl do ordinace. Nestačil jsem ani otevřít ústa, když mi primář řekl. Vy se jmenujete Ivo.
Anoooo… vykoktal jsem se ze sebe a okamžitě dodal. Kde je Dan !!! Pane, posaďte se a uklidněte se. Dnes ráno nastali u Dana komplikace,kterým naše medicína nemohla bohužel zabránit. Nebudu vám z medicínského hlediska vysvětlovat co nastalo, ale zkráceně, darovaná játra tělo vašeho přítele nepřijalo. Je nám to hrozně líto, Věřte, dělali jsme co jsme mohli. Moje první reakce byla, mohu jej vidět. Nezlobte se ale ne. Proč, nenechal jsem se odradit. Řeknu vám to na rovinu, pohled na jeho tělo by nebyl pro vás jistě utěšující, ba naopak. V posledních hodinách dosti vytrpěl a celý zežloutl až do hněda. Nehledě tomu, že je už je na patologii Bude pro vás jistě lepší, když zůstane ve vašich vzpomínkách takový jak jste jej viděl naposledy. Veselý plný optimismu do života. V tuto chvíli mi vytryskli slzy. Primář se otočil a podával mi dopis. Na poslední chvíli si vyžádal od sestry papír a napsal vám. No a ještě mám na vás prosbu, nevíte něco o jeho rodině, je potřeba zařídit pohřeb. Jako ve snu jsem odpověděl, že se zítra ozvu. Vzal jsem dopis a jako v mrákotách jsem odcházel. Po cestě domů jsem si stále v duchu říkal. „To není možné“………. Doma jsem otevřel Danův dopis. Již jeho první oslovení mi opět vehnalo slzy do očí.Dan psal…….

Můj drahý a jediný kamaráde. Vím, že přišla moje poslední chvíle. Nevím, zda-li najdeš mého otce, ale těžko, takže tě prosím uspořádej moji pozůstalost. Doma mám ve stolku vedle své postele, peníze. Promiň mi, že už nemohu psát dál, mám velké bolesti. Vím že umírám, ale s pocitem, že jsem ve svém konci života poznal nepoznané, za co mohu děkovat jenom tobě. Vzpomínej na mne v dobrém tak jak to dělám i já v tuto chvílí…….. promiň….. že odcházím
tvů přítel a kamarád Dan ..

Tak končí můj příběh …..

NAPIŠTE NÁM TAKÉ SVŮJ PŘÍBĚH NA EMAIL: Lukas@luklife.cz