Jirkův blog: EXIT!

Během týdne jsem sledoval těch pár delších komentářů, pod mým-prvním  blogovým počinem. Jelikož jsem se nesetkal s přímo negativními reakcemi, tak jsem zasedl k počítači a začal psát pokračování.

Naposledy jsem Vás seznámil s jedním, z mých mnoha koníčků. Filmový svět, za kterým často utíkám. Dlouho jsem přemýšlel, o čem novém mám psát. Prostřednictvím komentářů mi pár lidí přiblížilo své dojmy z jejich posledního děsivého filmu. Mně to ovšem nestačí. Svou myšlenku bych ještě rád rozvedl dál …

Už jsem zmínil, že často utíkám za filmem. Někdy z důvodu tvůrčí potřeby, ale někdy jen tak utéct před světem. Většina z nás žije stereotypním životem. Barvy střídá nudná šeď života. Někomu to vyhovuje a někdo trpí v tomto období depresemi. Naštěstí je léto. Troufám si říci, že pro většinu lidí je to ta barevnější část roku … takže o nějakých negativních vlivech nemůže být řeč, tedy pokud není někdo během horkých dnů zavřený v kanceláři a jeho stav se dá přirovnat k dušené brokolici.

Kolem nás je tedy spousta negativních vlivů, které se snaží svým způsobem na nás zaútočit. Působí na nás a leckdo si to ani neuvědomuje. Čas od času se to nahromadí a musí to ven. Člověk si pak připadá otrávený, unuděný a pod určitým tlakem zvenčí …

A právě v tento okamžik utíkáme. Tedy alespoň já utíkám. Snažím se najít nějaký ventil. Únik před světem. Světlou chvilku dne, nebo alespoň týdne. Čas a činnost určená jenom mně. Nevěřím prostě názoru, že člověk, který musí za každou cenu myslet pozitivně si někdy nepotřebuje odpočinout od všeho. Podle mě by měl člověk vnímat i ty špatné věci, ale po čase je ze sebe dostat ven.

Nastává ten moment. Pomyslně jsem došel k bílým dveřím se známou zelenou značkou „Únikový východ“, nebo také „Exit“. Chytl za kliku a zabouchl za sebou dveře … co tam na mě čeká?

Absolutní relaxace. Svoje volné chvíle si nemůžu představit bez mojí oblíbené hudby. Troufám si říci, že mezi mými oblíbenými interprety dokážu najít hudbu k jakékoliv emoci z mých nálad. Často tomu napomůže opravdu dobré jídlo – někde v klidu. Někdy horká vana a příjemný večer strávený nad filmy, o kterých třeba víte, že většinu nezajímají – ale vy je prostě milujete. Jsou ovšem i více akční momenty a někdy je pro mě únik i takový malý výlet někam pryč … je jedno kam, ale prostě pryč!

Jak jste na tom Vy? Jak často si takhle zautíkáte? Před povinnostmi, přáteli, problémy či vztahem?

Stačí otočit klikou a nechat všechno za zavřenými dveřmi …

Jirka:-)