VZPOMÍNKY STARÉ BUKVICE – 6. vydání

Na tom automobilu svítil do tmy nápis TAXI. Taxíkem jsem ještě nikdy v životě nejel a vůbec, mělo se toho stát ten večer víc, co jsem ještě nikdy nezažil. Jarda usedl za volant „tak nasedej“ zavolal na mě vesele. Byl jsem jako ve snách usedl jsem na sedadlo vedle něj a vyrazili jsme spolu do mrazivé noci. Světla ulic ubíhala dozadu, oba mlčíme když stojíme na světlech rukou hladí moje koleno. Na prostředníčku má masivní prsten s čtverhranným černým kamenem občas když je rovná cesta mi drze šáhne i mezi nohy, vůbec se nebráním,je mi to příjemné. Netuším ani kam jedeme a je mi to v tu chvíli celkem jedno, jsem napjatý z toho jak konečně žiji. Tu cestu považuji za úžasné dobrodružství v šestnácti letech už sám rozhoduji o určitých momentech svého osudu, stávám se stále častěji pánem a režisérem svých příběhů a zážitků.
Sjede ze silnice postraní cestou někam ke garážím vzdálených od domů, auto se zastaví, motor ztichl, světla pohasla. Uvnitř auta je chladno, zapíná topení. V temnotě se mu podivně lesknou oči, teď už jeho ruka bez ostychu hněte můj rozkrok, nechávám si to líbit. Pomalu mi stahuje bundu přes ramena dolů, vyhrnuje mi svetr a rozepíná poklopec. Sám si sundává kalhoty až ke kotníkům, sedíme vedle sebe na sedadlech s odhalenými vztyčenými penisy. Bere mě za hlavu a přitahuje si jí do svého klína, strká mi do úst svůj naběhlý úd, je to moc velké, netuším co mám dělat, poprvé mám v puse něco takového, ano viděl jsem to už tisíckrát, ale praxe je zcela jiná. Náhle zjišťuji, že vůbec není snadné klouzat ústy plynule nahoru a dolů, navíc ta krkolomná pozice na sedadle mi vůbec nevyhovuje, uvědomuji si pach cizího muže, na který nejsem zvyklý, najednou se mi ze všeho zvedá žaludek A to jsem si vždycky představoval, že až se k tomu poprvé pořádně dostanu, že pak teprve každý pozná jak se to správně dělá. Prudce se odtahuji Jarda se sehne a začne na oplátku kouřit mně, můj nervózní ocas ale trémou klesá, mám strach z posměchu a čím víc na to myslím tím více mi klesá, až nakonec můj partner usilovně zpracovává ústy jen prázdný pytel. Dokonce se mi zdá že se mi strachy smrskl ještě více než obvykle. Necháváme toho, sedím tiše a zírám do tmy, on si zapaluje cigaretu a konstatuje „tys to ještě s nikým nedělal“ zlehka pokývnu hlavou na souhlas. Vypadá naštvaně, rychle se zapínám, stahuji svetr, auto se vrací na silnici a vyráží k metru.
Zastavilo u I.P.Pavlova, připadám si úplně nemožný a neschopný, v autě cítím hmatatelné dusno, stojíme na křižovatce a čekáme až přejedou vozy zprava, zapaluje si cigaretu, náhle to nevydržím, rychle otevírám dvířka a startuji pryč, vybíhám mezi stojící kolonu, kličkuji k chodníku a běžím. Utíkám ulicemi zběsilý, plný hořkosti, lítosti a zklamání. Prchám kolem domů ani nevím kudy, všechno mi splývá v slzami rozmazané skvrny. Usedám někde v jakémsi podivném dvoře k popelnicím a bezmocně hledím ke stěně plné zářících oken, která vypadá jako odplouvající zámořská loď , z nebe se pomalu začínají snášet vločky, letošní první sníh. Snáší se na moje ztracené naděje.

Přicházím loudavě domů jako spráskaný pes „No nazdar, venku mrzne a panáček si lítá bez bundy“ hartusí máma.

Druhý den je sobota. V předsíni zvoní telefon „Ano, je….. předám“ máma mi podala sluchátko „Haló to jsi ty Davide? Tady Jarda, zapomněl sis u mě v autě bundu“ tiše se domlouvám kam si pro ní mám přijít. Nechal jsem jí tam i s občankou, legitkou a portmonkou ve které byl vepsán na kartičce kontakt na mě v případě ztráty. Odpoledne se pomalu šourám k bazénu, ten taxík tam už čeká. Zahanbeně přistupuji ke staženému okénku „Nechceš se jít vykoupat?“ navrhuje mi Jarda „Nemám plavky“ stroze odpovídám „Tak nasedej, zvu tě k sobě na kafe“ Rozsvítil se mi svět. Získávám znovu ztracenou sebedůvěru a auto vyráží jako šíp, teď už je to najednou něco zcela jiného, šoféra už dobře znám, je to Jarda! Zná telefonní číslo k nám domů, přivezl mi zpět mou zapomenutou bundu a vůbec, je to kamarád a můj milenec! Nevidíme se přece první den…

Ano s ním to bylo to „pravé poprvé“ a hned se vším všudy, když jsme vylezli z vany opatrně mě natřel Indulonou, aby do mě mohl pohodlně vniknout, hned na koberci v chodbě a pak ještě v posteli. Styděl jsem se když mě svými prsty roztahoval. Měl jsem jí už vytrénovanou od zelené tuby šamponu a jedné větší svíčky. Byl opatrný a když už jsem se konečně přizpůsobil ústně jeho velikosti chválil mě „no vidíš hošánku jak ti to kouření nakonec jde“ díval jsem se při tom na sebe do velkého zrcadla a bylo mi nádherně On se uvelebil v křesle a vyzval mě, abych na něj usedl, pronikal do mě tvrdě a nekompromisně až jsem nadskakoval, byl úžasný, konečně jsem dostal chlapa který věděl co se mnou má dělat. Věděl a plnil to co tak strašně v té odeznívající pubertě potřebuji, aby mi zmizelo akné v obličeji, dával mi na tváře tu nejlepší pleťovou masku, také jsem dával, snad třikrát, čtyřikrát už přesně nevím, na mnoho způsobů a večer mě prosil abych u něj zůstal spát. To ovšem nejde, protože do desíti musím být doma, ale nevadí přicházím hned v neděli ráno a znovu si užívám jeho těla jak nejvíc můžu. Zasouvá mi při milkování svůj prostředníček hluboko do úst, až po ten prstýnek s černým kamenem který se mi zaráží o zuby abych u toho tolik nekřičel, usilovně cucám a držím až do mě vejde další dávka jeho života. Má to jednu obrovskou výhodu, můžeme všechno dělat bez ochrany, maso na maso AIDS ještě v té době u nás nehrozí, uvědomuji si dnes že jsem poslední generace která si směla ještě bezstarostně užívat beze strachu z pomalé smrti. Tak jsem se přece konečně dočkal a hned se pořádně zamiloval, už jsem od něj nechtěl odejít. Tentokrát měl naopak on trochu problém dostat mě odpoledne domů. Líně sestupuji po schodišti činžáku jako omámený, sladce vyčerpaný se táhnu kolem schránek Jarda má tu s číslem jedenáct, ani mě vlastně v tuto chvíli nezajímá proč na ní má napsáno SKÁLOVI vůbec mi totiž ještě nedochází, že je Jaroslav tak trošku ženatý.

V pondělí ráno se táhnu s brašnou do školy, ještě že nemáme tenhle týden praxi to bych byl úplně grogy. Čekám jako obvykle na své spolužáky nahoře ve vestibulu stanice metra Fučíkova. Jako první přichází Martina co byla s námi v pátek v bazénu. „No čáu, hele že tys měl rande s tim chlápkem v těch červenejch plavkách?“
BUM! to byla rána z čistého nebe, co si teď počnu? Jestli si toho všimli i ostatní tak jsem vyřízený, to se roznese rychlostí blesku „Neměl já nejsem teplej“ zapírám neuměle „Neboj já to na tebe nikomu neřeknu“ odpovídá. Se svými spolužáky se dnes vídáme už jen občas na třídních srazech, hned na tom prvním jsem se přiznal všem že jsem gay na některých bylo vidět, že to neskousnou ani po těch dlouhých letech, ale s Martinou, s mou milovanou nejlepší kamarádkou jsme stále v kontaktu už celých pětadvacet let. Nikdy mě nezradila a když jsem měl později i nějaké problémy se svým okolím, ochotně přijela vydávat se za mojí holku abychom společně zatli tipec pomluvám zlých lidí.

Nastalo peklo. Zamiloval jsem se totiž až po uši do Jardy
Bezcílně jsem se loudal ulicemi Prahy a otáčel se za všemi bílými taxíky co jich tenkrát jezdilo. Volali jsme si z budky a za korunu kecali dlouhé minuty když jsme se domlouvali na víkendových radovánkách u něj. Byl jsem sexuálně čím dál tím náročnější a on si musel ušetřit také dost síly ještě pro svou manželku. Kterou vozil v pátek s dětmi na chatu. Byl to ten krásný čas, kdy ještě neexistoval mobilní telefon takže si ho nemohla co chvíli kontrolovat. Leda z budky na poště volat meziměsto, ale pošta v sobotu v jedenáct zavírala a pak už holka neměla šanci nijak rušit naše orgie v jejím bytě. Jarda mi nikdy nic nesliboval a šlo mu jen o sex. Což mi brzy přestalo vyhovovat, kul jsem plány jak to udělat aby tu svou manželku jednou odvezl navždycky, už jsem se v duchu viděl hospodařit v jejich útulném bytečku. Plánoval jsem si jak se odstěhuji po vyučení od našich a budu bydlet s ním. Měla to však být ode mě velmi naivní a hloupá představa. Ochotně jsem mu o těch víkendech i něco uvařil a on byl rád, protože každý chlap se dá utáhnout na jídlo, jídlo je vlastně základ vztahu. Ne nadarmo se říká, že láska prochází žaludkem. Vypůjčil jsem si v nestřeženém okamžiku u nich jeho fotografii a doma se na ní díval, líbal jsem jí a usínal s ní pod polštářem, nosil jsem jí stále u sebe a kdykoliv jsem si na něj vzpomněl, díval jsem se do jeho nádherných očí s hustým srostlým tmavým obočím a při onanii jsem myslel jen na to, co jsme spolu dělali a dělat měli. Křídou jsem psával jeho jméno po zdech, vyškrábal jsem si ho též do lavice, ale pouze ve tvaru Jára, aby tak jednoznačně nebylo jasné že jde o muže.
Na štědrý den ráno jsem stál před jejich prahem a v ruce mačkal krabičku s vodou po holení Pitralon kterou jsem mu koupil, opatrně jsem zazvonil a jeho hlava se objevila ve škvíře dveří na řetěz. Koukal na mě cize a za jeho zády se ozýval pisklavý ženský hlas „Járo kdo to otravuje na štědrý den?“ Krabička nešla protáhnout tou škvírou, tak že dárek jsem dole hodil do popelnice. Bylo to zlé, pomalu jsem začínal chápat, že ten vztah nemá smysl, že je to omyl. Nic kromě sexu mi dát nemůže a to je hrozně málo. Já toužím po romantice, po citu, naplnění a vzájemného porozumění, po splynutí duší a společné cestě životem v dobrém i ve zlém. Dokud nás smrt nerozdělí. Slzami to začalo a slzami to skončilo.
Ale co, doma na mě čekají naši a brácha a já už si teď věřím, už mám co nabídnout, jsem v sexu dobře zaučený už se dokážu chlapovi postavit jako rovný s rovným. Nejsem už žádný nezkušený naivní zajíček, i ženáče uspokojím, už dokážu konkurovat i jejich manželkám. Teprve nyní, náležitě vyzbrojen vyrazím hned po novém roce hledat tu pravou lásku, to si slibuji a na to si připíjím o silvestrovském půlnočním přípitku, poprvé v životě řeknu ve stoje doma u stolu před celou rodinou „Na lásku!“

DAVIDA MŮŽETE VIDĚT I V NOVÉM POŘADU HOMO FOGO! PRVNÍ EPIZODU SLEDUJTE ZDE: