ZNÍČÍ MI COMING-OUT ŽIVOT?

Pokud jsi gay tak ani v tvém okolí nejsou lidi blbí a museli si odlišnosti všimnout ale neřeknou ti to na plnou pusu. Je fakt že někteří kamarádi odejdou ale zase se objeví jiní a tací kteří tě pak berou jaký jsi. Já to ve svém okolí také všude nevykládám ale když např. když nás soused vydí 4roky spolu bydlet, jezdit na dovolený, a vše okolo tak určitě také není blbí, ale dnešní společnost až na výjimky to docela bere. Ale blbouni jsou i v hetero skupině. Neumím si představit přetvařování celí život. A pokud by to někdo nevzal tak by do mého života už nepatřil vč. rodiny. Já jsem rád že to mám v celku vyřešený a na příští rok plánujeme registrované partnerství.

Tohle je spíš otázka, jak silná osobnost ten člověk je. Je-li dostatečně silný, těžko ho rozhodí to, že se na něj vykašle kámoš nebo se k němu někdo přestane hlásit. Horší to může být v práci, ale on se ten comming-out nemusí brát vždycky tak důsledně. Pořád je potřeba mít v hlavě zásadu, že je to moje soukromá věc a ostatním po tom nic není. Komu to budu chtít říct, tomu to řeknu a je pak už jen na něm, jak se k tomu postaví.

snaž se aby tvůj coming out nezničil také život lidem ve tvém okolí

Díky za tuhle diskuzi!!! Řeším stejný problém, tak jsem zvědavý co se dozvím, každopádně asi opravdu záleží na osobnosti. Vždycky sem si říkal, jak se budu celý život přetvařovat a nikdo nic nepozná, podstatě zatím nikdo nic neřeší, ale vím, že jednou budu muset s pravdou vyjít ven. Mám přítele, kterého miluji a dá se říct, že si pomalu připouštím i ty nepříjemnosti s comming -outem spojené, hlavně že mám jeho.

Gaston: to je presne ono, proc tolik lidi chce spachat sebevrazdu nebo skonci na depresivech – jak muze nekomu cizimu znicit zivot muj coming out?! V tomhle pripade nejde o ostatni ale jen a jen o tebe. Myslim ze vybrat si z a) zit cely zivot ve stresu, depresich, křeči a strachu b) sebevrazdy nebo za c) jedny odmereny reakce okolí, je celkem jasny.

Kdo vas ma rad, vasi orientaci neresi. Kdo je povrchni, sam v zivote nespokojnej nebo homofob, nic s tim neudelate. Na konci gymplu, kdyz to o me zjistili, mi z 30 „kamaradu“ zustaly jen dva. A nakonec jsem byl rad, protoze mi zustali opravdoví přatele na ktery je 100% spolehnutí a mame bajecne vztahy.

antidepresivech, samože .)

Já už mám coming-out za sebou nějakou dobu. Máti to doteď popírá a tváří se, že jsem hetero a snaží se mi dohazovat kluky, otec to tak nějak ignoruje s tím, že když se o tom nebude mluvit a nedozví se to jeho známí, tak ať si dělám co chci. Ztratila jsem asi všechny kamarádky, kromě jedné, ale našla jsem si nový kamarádky i kamarády. V práci to neříkám, tam po tom nikomu nic není. Jinak, když se s někým novým seznámím, necpu mu to hned do ksichtu, ale když se zeptá, nelžu.
A mimochodem, studuju teologii, skoro všichni spolužáci a spolužačky jsou věřící a vzhledem k tomu, že se to tu rozkřiklo dost brzo, ví to skoro všichni a nikdo s tím nemá nejmenší problém.
Takže se neboj, pokud máš kolem sebe super lidi, tak to pochopí, pokud máš kolem sebe samý idioty, tak se jich alespoň jednoduše zbavíš a přátele si najdeš pořádný.
Ano, není to snadný, ale to není v životě nic.
A taky to nemusíš hned říkat všem.

Odstěhuj se od těch homofóbních dementů pěkně daleko,já to tak udělal a je mi fajn

kamaradi to vzali opravdu v pohode…

a DOKONCE i ten, co mel vzdy plnou hubu kecu to vzal s udivem a pokorou a uz si dela jen srandu takze kamose mam za sebou.., doma porad heterac ..