NAŠE NÁLEPKA – Ženatý? Svobodný? Gay? Lesba? Hetero?

Napsáno: 18.11.11 , Autor: Lukáš: Luklife.cz

Nedávno mi má nejlepší přítelkyně vyprávěla o svém úžasném vztahu. Byla to láska na první pohled. On byl milý a inteligentní. A tak spolu sdíleli a stále sdílejí všechny ty krásné okamžiky naplněného vztahu. Teď už spíše přeplněného. Pak ji ale přepadla chuť na něco jiného. Něco neznámého a zakázaného. No a tak se líbala se ženou. Skončí to ale jen u polibku? Je potřeba experimentovat manýrou dnešní mladé generace nebo je to náznak toho, že každý si projde coming-outem? Muž či žena, každý se rozhoduje a poznává.

V týdnu u kávy mi však prozradila, že se jí líbí muži, ale i ženy. Ale i? Je snad tabu, když jsme přitahování lidmi stejného pohlaví? Každý hrajeme určité role, v profesním i osobním životě. No a při každé příležitosti přijetí nové role dostaneme nálepku. Ženatý, svobodná, gay, lesba, hetero… Má smysl, se jako jedinec označovat za gaye? Dá nám přiznání si toho slova sílu říct si, že je to tak, jak to je či jde jen o klamnou představu toho, že máme coming-out za sebou? Společnost nás však chce umět nějakým způsobem pojmenovat. Vlastně cokoli. Ale jak k tomu přijde muž, který věří v lásku, a hledá ji? Zamiluje se do jiného muže a chce s ním žít. To je to, co z něj činí homosexuála? Po fyzické stránce zcela určitě. Definice to však určují. Definice dané společností. A co když byl s milujícím mužem, ale nyní spatřuje vidinu společného života v soužití se ženou? Pak je z něj tedy bisexuál? Společnost ho tak jistě označí. Nakonec však stejně nezbývá nic jiného, než přiznat barvu. Pro vlastní dobro. Tedy jen pokud nejsme schopni bojovat za svou kontroverznost.

5 Komentuj!

Komentáře: 5

Lukáši, po dlouhé době článek, který mě dokázal oslovit. Dlouhou dobu nad tzv. „škatulkováním“ hloubám. Věřím, že to tak, jak jsi napsal, lidé mají potřebu si jednotlivce označit určitým pojmenování, které s sebou samozřejmě nese určité stereotypy o dané roli. Řekl bych, že to dělají proto, že nemají rádi různodost.

Napsal(a) Max , 18.11.11

Maxi, nechci pošpinit Lukášovu osobu, ale autorem článku jsem já.

Napsal(a) Kryštof , 18.11.11

kastace tu byla od nepaměti a hlavně díky lidem, kteří se cítili méněcenní, ustrčení a sami se sebou nespokojení. Když dáte lidem pocit a vědomí toho, že jsou milováni, bráni jako důležitá součást společnost (popř. nějaké užší skupiny) a že to, jací jsou je naprosto v pořádku , pak u nich nevznikne potřeba manipulovat a uspokojovat tak svoje komplexy založené na závisti, která transformuje do nenávisti, a sžíravé samotě. sex je pro člověka jednou z nejintimějších věcí, která sahá přímo do jeho ducha, do jeho podvědomí (sexuální pud, jak ho přednesl S. Freud) a jako takový spojuje všechny lidi navzájem coby potenciální partnery. osobně si myslím, že je to i genetické, protože ženy mají (tedy zpravidla) spojen sex s láskou a jelikož ženy rodí děti, přenáší se tato asociace v různé míře síly i na potomky. Pak se tato vazba přenáší do sociálních vazeb mezi individualitami, které si na základě vzájemné fyzické přitažlivosti mohou vytvořit osobní vztah (zamilují se do sebe). Samozřejmě pokud jde o gaye, je tento mechanismus ovlivněn řadou dalších faktorů, které se u každého jedince diametrálně liší. Celkově je celá věc velice špatně uchopitelná, protože každý jeden člověk si pro tyto věci nachází své vlastní vysvětlení a podřizuje tomu i sémantiku a chápání celé věci. Součet pohledů a názorů je jen přibližným výsledkem skutečného vnímání a projevů potřeb každého jednoho člověka. Můžeme se navzájem dohodnout na určitých závěrech a tvrzeních ale rozhodně se numůžeme navzájem donutit se těchto tvrzení držet. Samozřejmě že termíny jako homo, hetero, bi a všechny další mají svůj význam a účel ale ten není pro každého stejný natož pak směrodatný. Snad je to součást našeho neustálého neklidu a hledání jistoty, co nás vede k pojmenovávání a označování věcí, snad nám to, že můžeme něco pojmenovat, dává jistotu a pocit bezpečí, že danou věc poznáme a že o ní něco víme, což nás částečně zbavuje strachu z neznámého. Stejně tak, jako když se sdružujeme dohromady a společně vytváříme bezpečné prostředí. Nálepkuje nás tedy společnost, nebo jsme to i my sami.. každý z nás.. ..dobrovolně nakonec přijímáme toto označení, protože je to snažší než být svůj.. nálepka a zacházení s ní je ukázkou toho, jak kdo podléhá komfortu.. navíc je vhodné se ptát, jestli už není na jsité věci už pozdě a zdali má vůbec význam o nich diskutovat, když se jedná o soukromou věc každého jedince, kterou si řeší výhradně sám.

Napsal(a) Allyss , 18.11.11

Skvěle napsané Kryštofe!