VZPOMÍNKY STARÉ BUKVICE – 3. DÍL

„Ota je strašný gauner a nebudeš s ním kamarádit!“ rozhodla matka. „No jo“ odpovídám a myslím si svoje. Tak už je to tady, začala mi kecat do života. Ale ona neví o co jde, vůbec mě nezná hlavně to moje tajemství by ani nikdy nepochopila. Bože jak se mi teď vzdálila, už si nerozumíme tak jako dřív. Zdá se mi ale, že ten její Pepa co bydlí s námi a dělá mi „tátu“ asi moc dobře tuší co jsem zač. Když se mi nafoukne pindík, občas si s ním hraji a po chvíli se vždycky dostaví takový příjemný pocit, když si to dělám, tak nevnímám skoro vůbec svoje okolí. Jednou se stalo, jsem zrovna v nejlepším když Pepa zničehonic vstoupí do pokoje a mě nezbývá nic jiného než si rychle lehnout na břicho, aby to na mě nebylo vidět co jsem dělal, ležím úplně rudý hanbou a on samozřejmě jako muž všechno okamžitě chápe. „Co tady děláš, hledáš mravence v koberci?“ ptá se mě trochu posměšně a zároveň spiklenecky. Natočí si v kuchyni vodu a odchází taktně do ložnice abych měl čas se dát do pořádku.

Začaly letní prázdniny a my s bratrem jedeme k babičce na dva týdny, moc se netěším, protože tam není barevná televize ach jo, snad to nějak přežiji. Ale zase tam budou spolu s námi naše milé sestřenice, se kterými je vždycky spousta legrace. Jednou babička odešla do konzumu a pak si prý ještě zajde popovídat k sousedce Vlastě, takže máme čas hrabat na půdě. To miluji, je tam skříň plná starých šatů a věcí, prohrabujeme se s holkama starým oblečením. Lenka si obléká prvorepublikový kroj ve kterém babička jako děvče vítala prezidenta Masaryka, zlaté klásky a vlčí máky vyšité na zádech sametového živůtku se mi velmi líbí. Bratr si obléká nějaký starý baloňák a mě zaujaly nejvíce šaty na družičku. Průhledné krajkové, pod které se ještě musí obléct jedny ze saténu aby nebylo nic vidět, já si oblékám jenom ty vrchní a odhazuji tepláky cítím se jako princezna, tak svobodný lehký a konečně v něčem v čem si připadám přirozený, v něčem co vystihuje moje nitro. Všichni se smějeme a náhle někoho napadne “jde se ven, tak jak jsme oblečení“ za veselého smíchu spontánně utíkáme ulicí, kde dopoledne nikdo není, všichni lidé jsou v práci, svět patří nám.

Běžím, krajková suknička vlaje ve větru a já jsem šťastný. Všech pět dětí porůznu vystrojených dobíháme na místní staveniště nové polikliniky, je plná pracujících dělníků kteří se na nás usmívají z lešení, mávají nám a chápou naše dětské veselí. Doběhli jsme k maringotce u které hoří oheň, sedí tam pár chlapů a mají obědovou přestávku. Předvádíme se jako maškary a oni se smějí, náhle přijde jeden a povídá „Tak pánové zpátky do práce musíme to dodělat, hoří nám termín“ Pověřili jednoho mladšího, aby dával pozor na oheň kvůli nám dětem. Je to vlastně ještě kluk. Slovák sotva osmnáct let, mladý rozcuchaný a špinavý, jmenuje se Miro. Baví se s námi a chápe nás, věkově je dost blízký má ještě trochu dětskou duši je opožděný. Bratr s děvčaty kamsi zmizeli, asi domů na oběd a já zůstal s Mirkem sám u ohníčku. Prohlíží si můj oděv a bere mě na klín, je to nádherné. Sedím na velkém klukovi v šatičkách jako nevěsta, náhle dostávám strach, jeho ruku cítím na svých zádech, je horká a pevná. Vysmeknu se a utíkám,on mě doběhl a chytil „Přijďte zase zítra, zůstávám tady sám, chlapi jedou domů za rodinami bude sobota, já nemám kam jít, jsem ze Slovenska z děcáku, na mě nikdo nečeká, hlavně ať přijdou ty holky.“

Ráno nemůžu dospat, rychle do sebe naházím dva rohlíky s máslem a už za mnou bouchnou dveře, vybíhám sám z domku a rovnou na stavbu. Ranní chlad, opatrně se blížím ke známé maringotce, které se kouří z komína, Zabouchám na dveře, otevře Mirek „ahoj kde máš holky?“ „Ále, nechtělo se jim sem“ odpovídám lživě, přitom jsem jim utekl. Chvíli zaváhá, rozhlédne se na obě strany „tak pojď teda ty“ V maringotce je teplo a útulno na stěnách jsou fotky nahatých ženských „není ti horko?“ svléká mi tričko a já sedím na palandě jen v teplákách, zajde na chvilku za takový barevný závěs a po chvíli vychází ven, úplně nahý. Vidím jeho veliký chlupatý penis a jsem ochromen, takhle jsem si to nepředstavoval, sedl si ke mně a začal mě objímat, strašně smrděl potem, svůj naběhlý úd mi začal strkat k obličeji, udělalo se mi špatně. Nemohl jsem popadnout dech, stáhl ze mě tepláky a obrátil mě, ze zadu se mi snažil zavádět ten jeho nástroj do mého dětského análku, naštěstí to už nevydržel a udělal se. Cítil jsem jak mi horká odporná tekutina stéká po zádech a lepí mezi stehny. Bylo to strašné, ale to nejhorší mělo teprve přijít, když jsem se otočil spatřil jsem náhle v okně za sklem zvenku bratrovu hlavu s otevřenou pusou dokořán která všechno viděla. Civěl na mě, obličej v hrůze, nevěda co má dělat. Něco mu asi říkalo, že se mi stala strašná věc, já jsem se rychle oblékl a chtěl ven. Mirek mě vypustil a zamkl za mnou dveře.

Hrobové ticho přerušil můj hlas „co čumíš, nedolejzej laskavě!“ hned pochopil, že se mi nic nestalo a hned z nějakého nepochopitelného důvodu se mi chtěl mstít za to co musel vidět „Hááá všechno se řekne“ letí k domovu s obrovskou novinou, na nic nečekám a utíkám daleko do polí, až ke stohu na čihadla, to jsou takové domečky na stromech pro myslivce. Vylezu do jednoho, uléhám s obrovskou tíhou na podlahu. Jestli mám někdy zemřít, ať je to teď hned, přeji si a z vyčerpání a zoufalství usínám. Nevím jak dlouho jsem spal, pomalu jsem otevřel oči abych zjistil, že strach se ani trochu nezmenšil. Šoural jsem se pomalu k domu a tušil, že bude veliký malér. Holky seděly na chodníku a cucaly s bratrem nauky „Máš jít okamžitě za babičkou“ oznámily mi. Sunu se pomalu a provinile, babička na mě kouká a ptá se co se mi stalo? Odpovídám že nic, nic se neděje. Očividně se jí ulevilo a dostávám taky zmrzlinu. Bratr asi nevěděl jak má popsat to co viděl a zřejmě to vylíčil tak, že nikdo nepochopil co se dělo. Něco ale od té doby viselo ve vzduchu. Věděl jsem že to praskne až pochopí jak to má pojmenovat. Čtrnáct dní uteklo jako voda a když pro nás máma přijela bratr jí vesele oznamoval „ Mami David prcal s Mirkem“ Máma vykulila oči „Cože dělal? Tohle slovo už nikdy nechci slyšet!“ a hned dostal facku. Ušklíbl jsem se na něj zlomyslně, už jsem věděl, že mu to nebudou nikdy věřit. Bratr se zmohl jen na udivený pohled plný otazníků „To máš z toho že žaluješ!“ a ještě ode mě dostal řádný kopanec do zadku. Po prázdninách jsme měli popisovat naše letní zážitky, věřte že jsem tam můj největší zážitek tenkrát nenapsal.Ten strach, že budu asi těhotný a narodí se mi dítě.

Dnes jdeme s partou k Monice, tenkrát frčela Boney-M a my si připravujeme pěvecké vystoupení na školní akademii. S Mončou jsme se přihlásili také na hodiny stepování k paní Havlíčkové v pasáži Metro. Chodíme tam dvakrát týdně a děláme velké pokroky, máme už i stepovací boty s plíšky na podrážkách, pilně trénujeme takže v kuchyni už je zničené lino. Máma je na mrtvici, ale platí mi ty taneční hodiny a je ráda že mám zábavu. Zpívám , tančím dělám prostě všechno co toužila dělat ona sama, ale v osmnácti mě musela porodit, takže byl se vším konec. Alespoň si to na mě vynahrazuje. Vyrábíme spolu taneční kostýmy, lesklé kamínky na trikoty, všechno efektní a na tu dobu dost šokující. Máma se překonává na vystoupení mě i nalíčila obličej. A my jedeme, jsme suverénně nejlepší číslo večera! Sklízíme obrovský potlesk celého kulturního domu, lidé dokonce křičí David! David! David! Je mi božsky. Tatínek spolužačky Hanky mi kupuje místo vína džus a oslovuje mě mistře. Je krásný moc bych ho chtěl, jsem vděčný a myslím že on by mě chtěl také-cítím to. Bohužel k ničemu nemůže dojít je taková doba, že by to zničilo nás oba. Ta touha je však hmatatelná, máma mě raději hned odtáhla domů a ještě po letech lamentuje „Pamatuješ si na toho praštěného Gottwalda jak ti říkal mistře? To je ňákej prdlouš“ Moje nejlepší kamarádka je ale Monika, její rodiče jsou věčně někde v práci nebo v divadle, jsou bohatí. Tatínek je funkcionář a vedoucí podniku, vždycky vyvěšují praporky do oken a přitom doma chytají západní němce na rádio z dovozu ve kterém je nainstalovaná celá stupnice. Výrobky Tesla tyto frekvence, takzvanou západní vlnu nemají kvůli Svobodné Evropě a Hlasu Ameriky.
Za chvíli poběží hitparáda a to je něco pro nás, posloucháme a snažíme se pochopit kdo zrovna zpívá, nějaká Nena a Kim Wilde úžasné písničky které se u nás budou hrát až za tři roky. Kdyby tak byl kazeťák a dalo se to nahrávat, jenže ten já dostanu až k Vánocům a ještě digitálky co hrají sedm melodií.

U Monči je vždycky fajn Věra nás učí kouřit z vajglů co nasbírala u samoobsluhy, usrkáváme z lahví v baru zakázaný alkohol, ale jen malinko aby rodiče nepoznali, je to stejně nechutný a pálí to, fuj. Ota prolézá šuplata v ložnici „Pojďte se rychle podívat co jsem našel!“ v ruce drží pornočasopis. Jsem jako omráčený, co to tam dělají? Roztažené chlupaté vagíny na fotkách mě děsí, dívám se jen na muže, z těch jejich velkých věcí jim vytéká nějaké bílé mléčko, těm ženám to moc chutná. To bude asi to co mi Mirek vystříkl na zadek v maringotce, už mi to ale nepřipadá tak odporné, dokonce se přistihnu, že lituji proč jsem se tam tenkrát nezdržel déle. Bylo to tím, že jsem na to ještě nebyl připravený. Dnes už jsem v pubertě, už vím co bych nejraději dělal s Mirkem, panem Gottwaldem a vlastně i s mým otčímem Pepou…

Prohlížíme si ty sprosté fotky a Ota říká „To znám, my to máme doma taky a o hodně víc“ kouknu se na Edu, sedí na zemi a kouká s vytřeštěnýma očima na ty prasárny, je celý rudý a jakoby ustrašený, naše pohledy se střetly. Pozoruji, že mu v očích probleskují zvláštní jiskry, odlesky tichého tajemného ohně. V tu chvíli mě to napadne. Miluji ho, jsem do Edy zamilovaný, jsem tak rád, že sedí se mnou v lavici, teď už chápu naše vzájemné pošťuchování o přestávce a taky jak si pomáháme při písemkách, dáváme si opisovat, chodíme spolu na oběd i ze školy, Povídáme si o věcech které se jiným neříkají, konečně nám to došlo. Je to vzájemné…

DAVIDA MŮŽETE VIDĚT V NEJNOVĚJŠÍ EPIZODĚ SERIÁLU POKER FACE, ZDE:

Seriál POKER FACE – 6. díl by luklife