VZPOMÍNKY STARÉ BUKVICE: 5. díl

Letos jsme jeli se školou na hory. V Praze jsou uhelné prázdniny (to bylo za socialismu. Došlo uhlí, tak se přestaly vytápět školy a děti zůstaly doma) Nám ředitelka vyjednala pobyt v chatě Lučanka, teď koncem Února tam nikdo z podnikových rekreantů už nejezdí. Chata byla tím pádem volná, proto byla poskytnuta zdarma školákům. Sedíme s Edou vedle sebe v autobuse, jsme teď nejlepší kamarádi. O tom co provádíme když nikdo není doma nemluvíme ani mezi sebou, když dostaneme chuť, prostě na sebe v lavici mrkneme a je všechno jasné. Já mám chuť pořád na rozdíl od Edy a to mě na něm docela štve. A navíc se vůbec nedokáže odvázat, vždycky si na mě jen lehne a tiskne se když jsme nazí, ani líbat se už nechce. Za hlavu mi položí pornočasopis a dívá se tam na ty ženské, nic jiného skoro vůbec nevnímá. Takhle mě to moc nebaví, ale je to lepší než nic.Večer se po dni stráveném na sjezdovce sprchujeme se spolužáky ve společných sprchách, je to šílený zážitek, pozoruji Richarda, má veliký úd a už zcela ochlupený, to je něco jiného než Eda, ten ho má ještě holého. Mezi námi dětmi v osmé třídě jsou v tomhle docela rozdíly. Okamžitě se u mě dostavuje erekce, tak že se musím otočit k dlaždicím na stěně. Stojím tak a ostatní se mydlí, nevím co mám dělat, nechci aby si toho všimli, je mi strašně. Rukou si ho stlačím dolů a běžím pro ručník. V hlavě obraz Richardova vyspělého těla, promítám ještě v posteli před usnutím a pod dekou usilovně onanuji. Jednoho dne mi Eda oznámil, že už to dělat nebudeme, neřekl sice ani slovo, tentokrát jsem už chtěl něco víc, pokoušel jsem se strčit mu jazyk do pusy, říkal jsem si „Ať z toho taky něco mám“ on se však štítivě odtáhl a prohlásil „Já nejsem žádnej teplouš“ prosil jsem ho, jestli by mi tedy nemohl alespoň vyhonit, nechci pokaždé stříkat sám až když odejde „Ne“ řekl a tím byl mezi námi konec.
Krátce na to si namluvil jednu holku z áčka a začal s ní chodit. V lavici to s ním pak bylo nesnesitelné, připadalo mi, že se mě až štítí. Došlo mu totiž, že jsem gay a s teploušem tedy rozhodně kamarádit nemůže! Bylo to zlé, brečel jsem doma do polštáře a cítil strašnou zradu. A najednou jsme vyšli ze školy, Eda půjde na řezníka a já na cukráře. Jak příznačné. Místo v interhotelu Panorama mohlo být docela lukrativní, učit se tam na cukráře ovšem má touha nebyla, byla to až druhá volba za pražskou DAMU kam jsem se hlásil na herectví. Když tu žádanku viděly učitelky začaly se smát „prosím tě, co bys dělal na DAMU se dvěma čtyřkami?“ z chemie a z matematiky „no právě, tam se tyhle dva předměty nevyučují“odpovídám, koukají utřeně „stejně tě tam nevezmou na to zapomeň, dělají se tam talentovky“ podporují mé sebevědomí svorně soudružky.
Tak se s mámou táhneme na cukrářský pohovor. Tam už na nás ode dveří volají „kluk má dvě čtyřky, to tady neberem musí mít průměr dvě, ale můžu vás doporučit na pekaře tam berou i se čtyřkami a je to to samý jako cukrář“ no tě bůh na pekaře, ale mě už je to jedno i kdybych měl jít třeba na horníka do Ostravy. Sen o herectví se mi rozplynul a já poznal, že když někam jdete a vypadne někomu z okna před vás na chodník polštář, přináší to zaručeně neúspěch.
Historie se opakuje, první den do toho pekařského učiliště přicházím pozdě jako tenkrát do první třídy, zase pro mě není nikde místo a proto berou jednu židli z vedlejší učebny a usedám na ni stranou od tabule, tak aby na mě měla celá třída pěkný výhled, připadám si jako na pranýři. Naštěstí dorazila ještě jedna holka tak nám přinesli další lavici a sedíme spolu úplně vepředu. O přestávce si holka odsedne a místo ní přisedá starší kluk „čáu ty vole já jsem propadl ze druháku, nechceš jít na cigáro?“ Sice nekouřím, ale přikyvuji, na záchodě potahuji z cigarety jak mě to učila Věra. Začíná se mi tam nějak líbit, hlavně proto, že ve třídě je podle mě gayů určitě víc. Vašek je pankáč nosí řetěz a vysoké boty nesmírně mě zajímá a na cigaretu už chodíme pravidelně, líbí se mi, ale nemůžu mu to dát nijak najevo aby to neprasklo, to by mi napsali do posudku a táhlo by se to se mnou celej život. Za týden nepřišel do školy, kde asi je? Třídní nám suše sděluje, že ho našli oběšeného na půdě, je to pro mě velký šok, byl to syčák to je jasné, špatně se učil, chodil za školu, ale proč se zabíjel? Dnes si myslím že byl taky „náš.“ Proč to udělal? Mohli jsme to dát dohromady i za tak krátkou dobu jsme si skvěle rozuměli, pomohl bych mu……..miloval bych ho? To už se dneska nikdy nedozvím. Místo toho už musím zařezávat, v patnácti vstávat ve tři čtvrtě na pět na směnu kterou máme na praxi, děláme už normálně ve výrobě, tady jsem se naučil makat. Je to sice dřina, ale beru výplatu, celých padesát korun měsíčně. A z toho si ještě musím platit známku na MHD která mě stojí třicet korun na měsíc, ale zbude mi ještě dvacka to jsou docela slušný peníze a svačiny i obědy, lístky do kina a divadla, na koncerty máme zadarmo, jsme totiž preferovaný učební obor. Našel jsem si tady dva kamarády, jeden byl vyloženě účelový, vypadá jako buzík a říkají mu z legrace Božka. Pod svícnem bývá největší tma, jestli někoho, někdy v naší třídě označí za teplouše, já to určitě nebudu. Ten druhý se jmenuje Milan máme společný zájem a to je hudba, miluji hudbu už odmalička a teď v osmdesátých letech vzniká tolik nových zpěvaček zpěváků a skupin, vůbec si neuvědomuji, že pokud se týče hudby, žijeme v nejlepších letech. Nic lepšího už nikdy nebud než-li osmdesátá léta. První hit byl, že si Madonna nechala ostříhat vlasy na krátko a obarvila se na blond.To se ovšem dozvídám až z časopisu BRAVO který je k sehnání pouze na burze. Nějaké její desky, o tom si tady můžeme nechat jen zdát. Pár písniček hrají na diskotékách, kam ale už moc nechodím, protože je to v noci a mám to doma zakázané. Akorát v pátek a v sobotu když nemusím vstávat do práce. Práce mě hrozně baví, dokonce jsem vyhodnocen v podnikovém časopise Pražských pekáren a mlýnů, jako nejlepší učeň. Až na ty konce směn, kdy musím jít do naha a smýt ze sebe moučný prach ve sprše. Jsou tam kluci, třeba míšenec René s velkým ocasem, nebo svalnatý Jirka co hraje hokej, Lukáš který má krásné oči a já jsem tak nadržený, vždycky se mi postaví, jsem z toho zoufalý, co mám dělat? Jednou si toho všimnou a to bude můj konec.
Taky že jo, sedím na lavičce mezi železnými skříňkami, náhle se nade mnou postaví Lukáš rozkročí nohy a začne houpat svým přirozením v úrovni mých úst „tak co ty teplouši, nedal by sis šluka z mého pinďouru?“ Zachvátila mě panika, okamžitě jsem celý rudý, vypadám velmi přistiženě, naštěstí to Lukáš myslí jen z legrace. „Jdi někam ty seš teplouš a né já, kluci Lukáš mi tady strká péro do huby, pomoooc“ křičím a převracím tak podezření na něj. Nikdo netuší kolik úsilí mi dalo tohle vyslovit. Mně který musí denně ejakulovat, aby nebyl toliknadržený.
Už jsem na chlapy , už to vím stoprocentně, chápu to když si při onanii přikládám otčímovy použité slipy na obličej, když se můj jazyk dotkne tkaniny a sliny rozpouští jeho kapky touhy a žluté skvrny, je to tak odporné a zároveň nádherné. Připadám si špinavý, ale nedokážu tomu odolat, těm jeho botám a bundám které si půjčuji do školy, abych se cítil už jako dospělý chlap. Toužím po něm, má mě rád, ale miluje mámu. Je to ryzí beznaděj. Potřebuji muže, strašně moc než se z toho zblázním. Moje touha se má ovšem již brzy vyplnit, se spolužáky jsme si vyzvedli u vychovatelky volné vstupenky na plavecký stadion Podolí.
Sedím na kabince záchodu u šaten bazénu, mokrý jen v plavkách, které mám stažené až u kotníků a proháním si svůj obnažený penis. Bílé dlaždice mě studí do chodidel, náhle se nahoře objeví hlava, rychle jukne co se tam děje a zase zmizí. Na to se pomalu dole ve škvíře ohrádky záchodu objevuje noha, je to hezká noha, šlachovitá mužská s ochlupenými články prstů. Chvíli tak sice zůstala, avšak sune se ke mně blíž, nevím co mám dělat, jsem silně napjatý. Zlehka se jí dotýkám po delší chvíli svým malíčkem. Nohy se krátce mazlí a náhle ta jeho noha rychle ucukne a on už zlehka klepe na dveře mé kabinky, postavím se a odjistím páčku kliky. Rychle vstupuje, krásný chlupatý muž v červených plavkách. Z kudrnatých mokrých vlasů mu kape voda.
Stojíme naproti sobě jím uzavřeni a uzamčeni jako dvě zvířata v kleci. Dívá se na mě, stojím zde obnažený, ztopořený na maximum, krev mi buší ve spáncích. Jsem strašně vzrušený, sexuálně i jistou obavou z cizí ruky, která mě uchopila za můj naběhlý vzrušený chlapecký úd. Začal mě tvrdě laskat, musím se přidržovat abych vzrušením neupadl to nejkrásnější mělo teprve přijít, klekl si na zem a vzal mě do úst, tak samozřejmě, bezostyšně. Jeho jazyk se ďábelsky roztancoval, až na mně šly mrákoty. V nejlepším přestal. Vytáhl mi plavky zastrčil mi do nich ocas a dal mi pusu. „jmenuju se Jarda, tady ne, počkám na tebe nahoře v restauraci a zajedeme někam“ viděl, že tady nejsem sám, vyhlédl si mě totiž už u vchodu. Přicházím za ostatními kteří se koupou a vůbec nemám chuť s nimi dovádět, ptají se mně co mi je? Odpovídám, že mám průjem „jo proto jsi byl tak dlouho na hajzlu, tak to je blbý“ říkám, že teď už to bude dobré a najednou se mi nikam nechce, chci zůstat tady s nimi ve vodě, blbnout s holkami, smát se a hrát si. Najednou mám dilema, něco mi říká nechoď, ale kdy zase bude příležitost zažít něco takového s mužem mám neustále jen toužit? Propásnout svou jedinečnou šanci? Moje úvahy přerušil pocit, že na mě někdo kouká. Otočil jsem se tím směrem a spatřil Jardovy oči, stál tam a významně pozdvihoval obočí. „Tak já už radši půjdu, zase to na mně jde, jedu domů čau“ holky jsou zklamané a Milan nabízí, že pojede se mnou, že mně doprovodí „to je dobrý, vezmu si živočišný uhlí a půjdu si lehnout, tak zejtra ve škole“ Rychle se převlékám a za chvilku sedím u stolku v restauraci s Jardou. Museli jsme hodně dozadu, protože přes prosklenou stěnu je vidět na bazén, upíjím objednanou kávu a potahuji z nabídnuté cigarety. Mlčíme, já se ho trochu bojím, přeci jen cizí muž, co kdyby mi něco udělal? Přes sklo vidím dovádět holky s Milanem. „Tak jdem“ prohlásí Jarda a já poslušně vycházím z plavečáku za ním do zimního večera a vůbec netuším co se následující hodiny přihodí, hozený svému osudu napospas. V ledovém šeru mě bere za ruku a nasedám vedle něj do jeho auta…

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!