Čtenář Michael: MŮJ COMING-OUT!

Homosexualita je dnes i přes vysokou toleranci brána jako jakási nemoc, která jde údajně vyléčit. Jedná se o hřích proti Bohu, o chování z rozmaru, nikdo to nebere jako přirozenou věc. Že je to proti přírodě? Samozřejmě, v přírodě se vyskytuje mnoho omylů, jako jsou například zvířata – albíni. Ale tato zvířata lidé obdivují, protože jsou krásná, tak proč by lidé neměli obdivovat dvě líbající se ženy, či muže? Kdyby příroda nechtěla, něco takového by se ani nestalo. Nuže, já začal jít proti přírodě zhruba ve svých 14 letech, kdy jsem si všiml, že najednou nekoukám jen po holkách, ale i po klukách. Jako každý i já jsem byl zaskočen a ptal jsem se sám sebe, jestli je všechno v pořádku, co se se mnou vlastně děje. Byl jsem zmatený, netušil jsem, jestli to mám někomu říct, aby mě konzumní společnost neodsoudila a nevysmívala se mi. Na základní škole jsem se potýkal se spoustou lidí, co na mě bez hnutí oka pokřikovali přes celou chodbu slova typu – buzíku, teplouši a spousta dalších výživných nadávek. Tehdy mě to neskutečně zraňovalo, ale dnes si uvědomuji, že takoví lidé jsou hlavně nevyrovnaní sami se sebou a nedokáží se smířit s tím, co jsou. Většinou mají podobné problémy, které svým agresivním jednáním zakrývají. Dnes už vím, že tohle mě jenom posílilo ve všem, co jsem dělal. Ve všem, čeho jsem chtěl dosáhnout. Lidé vstřebávají všechny pocity, které v nich rostou, ve mě rostly tím pozitivním směrem a naučily mne zůstát sám sebou a být silným.

Když jsem vyšel základku a šel na střední, všechno se změnilo. Měl jsem třídu, kde nás dohromady bylo 13, takže jsme měli silná pouta už od začátku. Hned v prvních dnech jsem doslova zuřivě vzplál k jedné mojí spolužačce, láska na první pohled. Chtěl jsem jí skoro od první chvíle, co jsem jí viděl a po půl roce jsem se konečně odhodlal říct jí, že jí miluju. Dočkal jsem se odmítnutí v podobě mé velice oblíbené věty: „Mám tě ráda, ale spíš jako bratra!“ Od té doby jsem na jakékoliv podobné věty vysoce alergický. Rok a půl jsem nebyl schopen pochopit, proč to nevyšlo, snažil jsem se jí všemožnými způsoby dokázat, že přišla o hodně – změnil jsem image, začal jsem být doslova posledlý tím, jak vypadám (za což jsem dnes neskutečně rád) a takové ty další zoufalé věci. Pak jsem celkově přehodnotil svůj názor a můj život se začal ubírat úplně jiným směrem. Nevyhledával jsem lásku, nekoukal jsem po lidech na ulici, bylo mi to jedno.

Po roce a půl, když jsme měli u mojí nejlepší kamarádky soukromou párty ve třech a já byl mírně opilý, vypadlo ze mě to, že kromě toho, že dokážu zahořet k holkám, dokážu se taky na ulici otočit za pěkným klukem. Tou dobou mi nevyšel další můj vztah s dívkou a já už jsem se na to prostě vykašlal. Zanedlouho jsem narazil na jednoho kluka, který mě naprosto dostal. Rozumněli jsme si ve všech lidských ohledech. Po pár dnech se na FaceBooku změnil můj „relationship status“ na „in relationship“, což samozřejmě vyvolalo spoustu otázek. S kým to ten kluk chodí. Mezi první lidi, kterým jsem řekl, že chodím s klukem a jsem bisexuál, byla má dosud nejmilovanější třída, která to vzala lépe než jsem čekal. No, a samozřejmě toto neuniklo ani mojí mámě, která začala mít spoustu všetečných dotazů, s kým to vlastně chodím. Samozřejmě jsem jí to odmítal říct, zvlášť, když to bylo tak čerstvé. Na víkend jsem jel z Prahy domů a u večeře přišla další salva dotazů, kdy se bylo ptáno na to, jaká je, proč o ní nic nechci říct atd. Nakonec se máma zeptala: „Ježiš, je to snad kluk?“

Odhodil jsem příbor a jen jsem přikývnul a řekl ano! Samozřejmě jsem byl nejdřív pokládán za vtipálka, ale když jsem oba rodiče utvrdil v tom, že si nevymýšlím, přišla druhá fáze, kdy to máma přestala chápat, táta jen flegmaticky přikyvoval a já dál jedl svojí večeři.

Rodiče si budou vždycky pokládat otázku, kde se mohla stát chyba, co udělali špatně, ale nakonec, pokud Vás doopravdy milují, tak to budou muset přijmout. Pokud někoho totiž doopravdy milujete, tak Vám je jedno kolik má chyb, jak moc je nedokonalý. Zajímá Vás přece to, co Vás spojuje, kolik toho máte společného. Na začátku toho všeho jsem měl neskutečný strach, jak to celé dopadne. Jak to přijmou spolužáci a hlavně rodiče. Nejdůležitější věc je čelit problému a nemít strach. Strach Vám totiž může zcela zkřížit plány a poslat Vás na opačnou stranu toho, co byste chtěli.

Na tomhle není vážně nic zvláštního, ani divného. Je to přirozená věc, a myslím, že lidé jsou příliš kritičtí, co se toho týče. Lidé totiž řeší nepodstatné věci. Ženou se za svými zidealizovanými představami a zapomínají na to, co je opravdu důležité. Mohl bych tu pokračovat dál v motivaci Vás, kteří se teprve chystáte na vaší „hodinu pravdy“, ale jak říkám, není se opravdu čeho bát. Neexistuje ani obecný recept na to, jak vybalit na rodiče pravdu. Ale láska je silnější pouto než cokoliv jiného na světě a pokud tomu věříte, tak je to pouto nezlomné. A taková prkotina jako to, že máte jinou orientaci než ostatní to nemůže zničit. Na světě se dějí daleko horší věci – války, hladomor, katastrofy. Věřte mi, že to, kdo jste a že se nestydíte to přiznat, se v tom zmatku úplně ztratí. Ale Vy hlavně neztrácejte hlavu a nebojte se mluvit! Kdo jiný by měl měnit svět než právě my sami?

JAKÝ BYL VÁŠ COMING-OUT? NAPIŠTE NÁM HO A POŠLETE NA EMAIL: Lukas@luklife.cz